České asociaci pojišťoven byla k připomínkám zaslána pracovní verze návrhu zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Novela znovu přináší řadu problematických pasáží.
Přepracované znění bylo asociaci poskytnuto ministerstvem financí jako předkladatelem návrhu poté, co Legislativní rada vlády v srpnu 2011 přerušila projednávání původního návrhu novely a návrh vrátila předkladateli k dopracování.
Vše při starém
Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích je vzhledem ke svému významu v ohnisku zájmu celého pojistného trhu. I na stránkách tohoto periodika je právní úpravě zprostředkovatelské činnosti v pojištění, a to stávající i navrhované, věnována široká pozornost, přičemž prostor k vyjádření a sdělení stanovisek je pravidelně poskytován jak zástupcům pojišťoven a zprostředkovatelů, tak zástupcům předkladatele návrhu novely zákona či orgánu dohledu. Zdá se, že stejně tak mohutnou vlnu reakcí, jakou vzbudil již původní návrh novely, budí i přepracovaný návrh, neboť stejně rozsáhlé a zásadní jsou i připomínky pojišťoven k přepracovanému návrhu novely, které jsou v řadě případů obdobné jako připomínky k původnímu návrhu. V některých zásadních, ze strany pojišťoven již jednou připomínkovaných oblastech, nedoznal nový návrh prakticky změn.
Za hranou užitečnosti
Je možné souhlasit s obecně deklarovanými prioritami, jež mají vést k dalšímu zlepšení činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů a efektivnosti výkonu dohledu ČNB (např. posílení odpovědnosti za služby poskytované klientům, zvýšení odbornosti zprostředkovatelů, zajištění odpovídajícího rozsahu informací pro spotřebitele) a kterými je obecně odůvodňována nutnost novelizace zákona. Otázkou zůstává, zda navrhovaná právní úprava v daných oblastech již nejde nad rozumnou a spravedlivě požadovanou úroveň a zda naopak ve svých důsledcích a při její důsledné aplikaci nebude mít zejména na spotřebitele dopad naprosto opačný, spočívající například v jeho přehlcení množstvím poměrně vysoce odborných a podrobných informací. Ze strany pojišťoven zazněla k návrhu novely řada připomínek, které byly prostřednictvím ČAP uplatněny. Lze však vyspecifikovat některé zásadní okruhy – shrnující stanoviska pojišťoven – jež jsou obecně vnímány v rámci pojistného trhu jako problémové oblasti návrhu a které budou (spolu s připomínkami k jednotlivým ustanovením zformovanými do konkrétních pozměňovacích návrhů) předmětem dalšího jednání s předkladatelem zákona a prosazovány v průběhu legislativního procesu.
Předčasnost novely
Návrh poměrně rozsáhlé novely nekoresponduje s legislativním vývojem na úrovni Evropské unie. Návrh novely směrnice o zprostředkování pojištění (tzv. směrnice IMD) by měl být zveřejněn již v březnu 2012, zároveň se také připravuje nová regulace prodeje produktů s investičním prvkem (tzv. PRIPs). Přinejmenším v zájmu právní stability je logické vyčkat s přijetím tak zásadních změn v oblasti zprostředkování pojištění, které přináší návrh novely ministerstva financí, minimálně na zveřejnění návrhů uvedené regulace na úrovni EU. Jiný postup může ve svém důsledku znamenat opětovnou nutnost novelizace, jež s sebou přinese, mimo jiné, další náklady spojené s aplikací nové úpravy, a to nejen na straně pojišťoven, ale i všech dotčených subjektů včetně dohledu.
Chybí hodnocení dopadů regulace RIA
Významným nedostatkem návrhu novely je skutečnost, že nebylo zpracováno hodnocení dopadů regulace (Regulatory Impact Assessment – RIA), nelze tedy přesně specifikovat reálně očekávané vysoké náklady pro pojišťovny, spojené s aplikací navrhovaných úprav, které ve svém důsledku ponese klient. Z uvedeného důvodu pak také nejsou známy např. ani náklady spojené s rozšířením pravomocí finančního arbitra pro řešení sporů z oblasti pojištění.
Rozpor se směrnicí IMD
Návrh je dle právního názoru odborníků z pojišťoven v řadě případů přímo v rozporu s platnou směrnicí IMD (např. neumožňuje spolupráci vázaných zástupců s více pojistiteli, umožňuje „registraci“ vázaného zástupce jiným PZ). V rozporu se směrnicí je i navrhované vymezení zprostředkovatelské činnosti, neboť definice zprostředkovatelské činnosti musí být jednotná ve všech členských státech EU. Navržená právní úprava týkající se vázaných zástupců je v rozporu s jednotným evropským pasem a způsob jejich registrace odpovídá spíše „pseudozaměstnaneckému“ poměru. Návrh novely, v rozporu s článkem 2 odst. 3 směrnice IMD, počítá s významnou regulací činnosti pojišťoven a jejich zaměstnanců. Pokud by se úprava měla vůbec vybraných zaměstnanců týkat, tak je třeba ji zařadit do zákona o pojišťovnictví, včetně vymezení požadovaného rozsahu jejich odborných znalostí a dovedností.
Odpovědnost pojišťoven, správní delikty
Návrh novely přenáší na pojišťovny komplexně odpovědnost za činnost pojišťovacích zprostředkovatelů a spojuje ji i s neúměrnými finančními sankcemi. Návrh přitom nerespektuje, že pojišťovací zprostředkovatelé jsou samostatní podnikatelé a že odpovědnost pojišťovny by (v souladu se směrnicí) měla být omezena (u některých typů pojišťovacích zprostředkovatelů) jen za případnou škodu, která při výkonu jejich zprostředkovatelské činnosti vznikne. Nelze ponechat bez reakce navrhovaný princip nemožnosti pojišťoven zprostit se odpovědnosti za škody vzniklé z činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů. Stejně tak nepřijatelný je navrhovaný rozsah správních deliktů zastoupeného, který zavádí princip trestání pojišťoven za skutkové podstaty deliktů spáchaných vázaným zprostředkovatelem. Nejenže takové delikty a chování pojišťovacích zprostředkovatelů jen těžko může pojišťovna ovlivnit, zejména však deliktní odpovědnost nelze právně takovýmto způsobem na zastoupeného přenášet. V této souvislosti je třeba poznamenat, že návrh novely pojišťovnám ukládá rozsáhlé povinnosti spojené se sankcemi, ale nezakládá prakticky žádná práva, zejména pokud jde o možnost podrobně ověřit „dobrou pověst“ pojišťovacího zprostředkovatele, a tím ochránit klienty.
Informační povinnost, ochrana spotřebitele
Návrh novely, veden snahou o zvýšení ochrany spotřebitele, však také přináší neúměrně vysoké množství nových informačních povinností, které lze prakticky jen obtížně ve prospěch spotřebitele naplňovat a jež mohou spotřebitele „zahltit“. Kromě výše uvedeného je však zapracování problematiky informačních povinností souvisejících s pojištěním do návrhu předmětné novely v rozporu s připravovanou směrnicí Solvency II, jež plnění informačních povinností ukládá pojišťovně.
Rozšíření působnosti finančního arbitra
S návrhem je spojena i novela zákona o finančním arbitrovi. Nelze souhlasit s rozšířením působnosti finančního arbitra i na oblast pojištění. Evropská komise nedávno zveřejnila návrh směrnice k alternativnímu řešení sporů, která ukládá členským státům povinnost zajistit možnost a přístup spotřebitelů k alternativnímu řešení sporů vyplývajících ze smluvních ujednání o prodeji zboží a poskytování služeb na jednotném trhu. V rámci Evropy fungují různé formy institucionalizace takového subjektu, včetně řešení sektorového. Pojišťovací sektor (pojišťovnictví jako takové) je poměrně široká a komplikovaná činnost a obor, jehož zájmem je, aby příp. spory byly formou mimosoudního řešení rozhodovány profesionálně (se všemi pozitivními významy pojmu „profesionální“). S ohledem na uvedené je výhodnější formou řešení mimosoudních sporů v oblasti pojišťovnictví odborná platforma sektorového „ombudsmana“.
Pojišťovnictví není pokusný králík
Nad rámec výše naznačených problémových oblastí lze dále konstatovat, že obecně návrh zákona ne zcela respektuje změny, které přináší nový občanský zákoník, obsahuje celou řadu terminologických nepřesností, zavádí zbytečně nové pojmy, které však nedefinuje, zcela právně nepřípustně zapracovává úpravu podmínek důvěryhodnosti tím, že podmínky důvěryhodnosti nestanovuje taxativně. V předloženém návrhu absentuje uvedení data jeho účinnosti, což znamená nejistotu, zda předkladatel zohledňuje či počítá s potřebnými technickými a časovými aspekty realizace navrhovaných změn v oblasti registrace zprostředkovatelů, úprav pojistných produktů životního pojištění, nastavení informačních systémů pojišťoven, změn smluv se zprostředkovateli apod. Také považujeme za nutné znovu zopakovat, že není přípustné, aby novela zákona byla „testem“ pro nový zákon o distribuci na finančních trzích (jež má být dle plánu Legislativních prací vlády na rok 2012 předložen vládě v červnu 2012). Novela zákona měla být v daném časovém období, v souladu s původními záměry, koncipována jako novela přinášející dílčí změny, nikoli změny komplexní, systémové a zásadní.
Špatné načasování
Na úplný závěr je vhodné připomenout, že dne 1. 1. 2014 má nabýt účinnost novela zákona o pojišťovnictví, kterou bude implementována směrnice Solvency II., ke stejnému datu má nabýt účinnosti nový občanský zákoník, jenž sám o sobě představuje zásadní změnu v oblasti soukromoprávních předpisů. Pojišťovny budou muset věnovat aplikaci obou norem enormní úsilí a náklady. Ve spojení s již zmiňovanou předčasností této rozsáhlé úpravy zprostředkovatelské činnosti pak nelze než konstatovat, že čistě z tohoto hlediska je načasování předložení návrhu novely zcela nešťastné.